



skvelý príbeh, teraz čítam prvú časť :) páči sa mi, ako píšeš, je to veľmi dobre popísané :) rada si prečítam pokračovanie;) a pripomína mi to, že by som už konečne mala začať písať tú svoju poviedku :DD
to je moc hezky napsané, vyvolává to ve mě vzpomínky a vím že už to nikdy nechci zažít...
chápu tě zlato :(
je to jako droga - nejdřív euforie, potom výčitky.. je to strašný!
pomohlo normálně jíst, zařadit do jídelníčku v malým množství i sladký, nebo to čeho se přejídáme.. ale to je právě těžší než cokoli jinýho, normálně jíst..
zvládneš to ale asi by nebylo na škodu vyhledat odbornou pomoc
i já už to řeším
Přesně vím jak se cítíš. :( Ovládá tě to, v té chvíli ti je prostě všechno jedno, jen toužíš po tom nacpat se jako po droze.
Ta poslední věta - taky si pokaždý říkám, že už to nikdy neudělám, a jestli jo, tak už mám vážně problém a někomu se svěřím...ale po záchvatu mi vždycky přijde úplně jednoduchý toho nechat, vždyť "to vlastně vůbec nepotřebuju a už to nikdy neudělám, vůbec to není problém". Že jsem si kecala si uvědomím až když stojím znova nad záchodem. :(
:((( zlatíčko nešťastné.. všechno, každičké slovo, do posledního detailu jsem si zažila na vlastní kůži, je mi líto, ale už v tom lítáš, hodně:( takto to začíná, já jsem skončila tak, že jsem se přejídala skoro každý den nebo aspoň 4× do týdne a nedokázala jsem se normálně najíst už nikdy.. po tomto jsem si řekla DOST, absolvovala jsem si tři sezení na psychiatrii, zařekla jsem se a hlavně jsem si zakázala zvracet.. několikrát jsem se ještě přejedla, ale už nikdy jsem to nevyzvracela, nějakou dobu. teď už to bude skoro rok od prvního sezení u psychiatričky a od té doby jsem zvracela asi pětkrát - ale většinou tomu pomohl alkohol. prosím, nenech to zajít dál! opravdu ti držím palce, ať to všechno dobře dopadne
A co takhle zkusit si nezakazovat i normální jídlo .. dát si na snídani ten koláček nebo tů lůpačku , na oběd místo "salátiku" si dat normální oběd , třeba špagety? A místo polystirenu k večeři pečivo se sýrem , zeleninoou .. Neboj , po tomhle se nepřibírá .
ano i já vím ... tohle když sem přečetla tak prostě ... je to jak z mojí duše, vždycky si řeknu že kousek kousíček ..a potom všechno a už se rozhodnu že to vyzvracím tak si dovolím to a tamto... ano je to tak...
jej.. devce nestastne((..! obcas si doprej neco na zub, kdyz mas chut.. :* pak ty zachvaty nejsou tak hrozne)..
Ach beruško :( o je tak přesmutný příběh - ale vždyť přece víš, že takhle to být nemusí, L. má pravdu, kdybys pořád nejedla jen salátiky a jogurtíky, kdybych normálně jedla těstoviny, rýži ... kdybych měla výváženej příjem živin, možná by tě to tak nenutilo.
Musím ale řícrt,že mi z toho příběhu mrazí.... :((
Opravdu mám strach.
uuuf, to se mi ulevilo, když jsem si přečetla do jaké rubriky to patří! ale stejně..že to dokážeš tak zachytit.. mám z toho taky strach
aach miláčik :(( ved si sa tak dlho držala a teraz v poslednom čase sa čo deje? :(
pribeh je napisany celkom dobre, pokial je o tebe, tak je to dost smutne. vies co je dobrou zbranou proti prezieraniu? zamysliet sa uz pri nakupe v obchode a nekupit nezdrave veci. potom ta nema co lakat. telo ti asi dava najavo, ze nedostava, co potrebuje.
Víš co považuju za nejsmutnější? Že i po tvojí snaze vyndat všechny kalorie v tobě všechny zůstaly, jen ten ostatní obsah si vlastně ,,vyndala", ale kalorie se stejně uloží... To neber, jako že mi nevadí bulimie, jsem proti, ale říkat ti tu, že je to špatně, asi nemá smysl.
Skoro jsi mě rozbrečela. Normálně jsem měla husí kůži. :( Já bych zvracet nedokázala. Nesnesu ten pocit, kdykoli jsem jako malá zvracela, brečela sem u toho. Nesnáším to. :/ A myslím, že to vůbec není zdravý. Takže s tímhle opatrně. ;)